November 2011

Magický svět - VII. část

29. november 2011 at 14:17 | Abby^^ |  Magický svět

Magický svět - VII. část

Záblesk jasného světla. Uslyšela v tom hluku netvorů dusot koně... ale kůň to nebyl. Všechno se seběhlo strašně rychle! Viktorie radši zavřela oči. Ucítila, že na něčem sedí. Otevřela oči a ocitla se na hřbetě krásného bílého jednorožce. Ty příšery utíkaly za ním. Viktorie se držela ze všech sil. Cítila vítr ve vlasech a byla v úžasu! Jednorožec běžel přes celý ten nekonečný les hodně dlouho a netvory už setřásl. Jednorožec s Viktorií na hřbetě běžel přes louky, pláně a hory až se dostal na travnatou louku plnou květin a stromů. Zastavil se a Viktorie z něho slezla. Lehla si do trávy a kochala se krásným jasným nebem a krajinou. Všechno kolem ní bylo nádherné! Krásná měkká tráva, zelené stromy, hory na obzoru.. Viky v té trávě nakonec usnula. Spala a spalo se jí moc dobře. Probudila se odpoledne a ten nádherný bílý jednorožec se zrovna pásl. Viktorie se zvedla a šla za ním. Pohladila ho po hřbetě a tiše řekla "Děkuji ti, kdybys nepřijel, tak nevím co by se se mnou stalo.." Jednorožec se vzpřímil a zadíval se na Viktorii. Náhle promluvil. "Je to má práce a nemáš za co" prohlásil jednorožec. Viky byla překvapená, že také umí mluvit. "Jakto, že umíš mluvit?" zeptala se. "Jsi v magickém světě! Tady skoro všichni umí mluvit" zasmál se jednorožec. "Proč mě ty nestvůry pronásledovaly?" zeptala se Viktorie. "Chtějí něco, co ty máš." odpověděl. "Myslíš, že to je.. ehm.. tohle?" prohlásila nejistě Viky a vytáhla z kapsi od kalhot rudý amulet. "Kde jsi to vzala?" řekl překvapeně jednorožec. "Bylo to v dopise, který jsem našla na parapetu ve škole a když jsem ho vzala do ruky, zčervenal a najednou jsem se ocitla tady" řekla zkráceně Viktorie, protože se jí nechtělo vyprávět celý příběh od začátku. "Tak to určitě bude práce vládce těch příšer. Nikdo nezná jeho jméno." prohlásil jednorožec. "Aha, a jak se vlastně jmenuješ ty?". "Já jméno nemám" řekl jednorožec. Viktorie se docela divila, že nemá jméno. Takový krásný jednorožec! Sedla si pod strom a přemýšlela o všem možném.


První advent.

28. november 2011 at 12:47 | Abby^^ |  Ostatní
První adventní neděle je za námi :)
To jste si už jistě taky všimli. Já jsem se na první advent moc těšila - vlaastně se těším každý rok, protože už mám takový "vánoční" pocit. No, prostě pocit, že už se blíí Vánoce. Já jsem si bohužel první advent moc neužila, protože jsem celý den měla migrénu a bylo mi špatně.. Nakonec z toho vyšlo, že jsem nemocná :( Zase.
V sobotu, jak už jsem psala, jsme s kamarádkami byly na to Vánočním setkání na gymplu a prodávaly jsme ty bužírky ve prospěch psímu útulku. V našem městě se ten den rozsvěcel strom na náměstí a ségra tam vystupovala s dramaťákem. Takže jsem to tak trochu prošvihla. Mamka na tom náměstí koupila úplně nádherný, kouzelný, překrásný adventní věnec a včera jsme už první svíčku zapálili ;) Úžasný pocit! Pocit, že už se blíží Vánoce.
Jak jste si užili první advent vy?


26.11.2011 - diary

26. november 2011 at 20:53 | Abby^^ |  Diary
Ahojky♥
Asi vás ani nezajímá, co jsem dneska dělala a co ne, ale i přes to sem napíšu něco z mého deníčku. Dneska u nás přespala babička - takže bezva :) Moje babička je totiž hotovej poklad♥ Mám jí moc ráda. No, a dneska ráno, jsem chvilku byla na kompu a chtěla jsem něco napsat na blog. Něco jsem napsala, ale nedopsala. Tak jsem to dopsala, když jsem se vrátila z gymplu. Protože dneska, jsme na gymnáziu měli "Vánoční setkání" a s kamarádkama jsme tam prodávali upletené bužírky a štěstíčka. Chvílema to byla nuda, ale i tak jsme si to elkem užily. Ale až na to, že jsme se párkrát nemohly dohodnout a tak. Nejlepší bylo, že jsme po těch dvou hodinách nebo nějak tak, utržily přes 700 Kč!! :D Páni! To je opravdu hodně - čekali jsme kolem tří stovek! Dobrý je, že celá tato částka půjde na psí útulek v Lysé n./L. opuštěným pejskům a jiným zvířátkům pod stromeček :) Mám z toho opravdu dobrý pocit, že jsme udělaly tak dobrou věc.
No, nic. Zítra je první advent a já se moc těším. Jako na Vánoce - jak jinak :D Tak to je všechno, co jsem vám chtěla říct.

Prosím, stále mi darujte ozdobičky v Datartu ZDE :-*



Kluci a jak se v nich vyznat

26. november 2011 at 18:03 | Abby^^ |  Z deníku

chicken soup

Kluci a jak se v nich vyznat

Všímej si jeho oblečení i účesu. I detaily ti mohou napovědět soustu věcí o jeho povaze!

Kšiltovka a čepice
Kšiltem dozadu → někdy rychleji mluví, než myslí
Kšiltem dopředu → nechybí mu rozvážnost, ale ani odvaha
Kšiltem na stranu → chce být originální za každou cenu, ale někdy to i přehání
Raperská čepice → miluje společnost, líbí se mu extrovertní holky

Mikina
s kapucou → působí jako vtipálek, ve skutečnosti si ale moc nevěří
bez kapucy → líbí se mu sportovní typ holek, nesnáší fifleny
značková mikina → ví, co chce a má rád cílevědomé holky

Barva trička
teplá (červená, oranzová, žlutá...)
→ má bujnou fantazii a nejasno o svě budoucnosti
studená (modrá, zelená, šedá...)
→ realista, jde si tvrdě za svým

Co má na tričku
tričko s nápisem → chce být zajímavý, ale ve skutečnosti torchu splývá s davem
tričko s fotkou nebo konkrétním obrázkem → je extrovert, rád všem říká své názory
tričko s prihy nebo jinými vzory → má svoje tajemství, do kterých nenechá nikoho proniknout
jednobarevné tričko → má rád kolem sebe blízké kamarády, nerad se seznamuje s novými lidmi

Kalhoty
široké plandavé džíny → záleží mu na vzhledu, občas se s tím až komický
normální velikost džín → pohodář, který dá někdy až příliš na mínění ostatních
manšestráky → ukecaný, ale jenom mezi "svými" lidmi
kalhoty s maskáčovým vzorem → má umělecké sklony, i když se zatím možná neprojevil
jiné kalhoty → je mu jedno, jak vypadá, má prostě jiné zájmy

Účes
Dlouhé nebo delší vlasy → zakládá si na sobě, pozor, aby to nebyl ve vztahu sobec
Krátké vlasy nebo vyčesané vlasy → veselý, atraktivní, většinou bavič společnosti
Vlasy sčesané dozadu → romantický typ, pozorný, baví ho balit holky



Magický svět - VI. část

25. november 2011 at 18:23 | Abby^^ |  Magický svět

Magický svět - VI. část

Tyto dny zatím spokojeně bydlela v tom malém domku u skřítků. Někdy se dívala z okna nebo i ze dveří. Jednou však za domkem zaslechla kroky. "Ralfe, jsi to ty?" řekla Viktorie a poprvé opustila dům. "Ralfe?" zavolala ještě jednou. Mezitím obešla skoro celý dům, ale nikdo tam nebyl. Kroky byly stále slyšet. Ještě jednou obešla celý dům, ale nic. Jako by by byl ten někdo neviditelný. Rozhodla se, že se vrátí zpátky do domku. "Ale ne!" vykřikla Viktorie. Zabouchla si totiž dveře. Jak se teď dostanu zpátky? ptala se Viktorie v duchu sama sebe. Sedla si před domek a čekala. A čekala a čekala. Uběhlo pár hodin a byla tma jako v pytli. Viky si asi neuvědomila, že právě usnula. Spala docela krátce. Otevřela oči a něco slyšela. Tentokrát to kroky nebyly.. Za stromem se mihlo něco velkého a černého. Viktorie se přitoskla co nevíc k domu a doufala, že si jí TO nevšimne. Marně. Z dálky se to na Viktorii podívalo a Viky pochopila, že je to nějaká nestvůra. Ta nestvůra měla asi kolem metru a půl, měla velká křídla jako netopýr, ale jak bylo vidět - moc je nepoužívala. Tělo měla skoro jako člověk, ale nohy měla opravdu děsivé - byly černé, chlupaté a místo prstů na nahou měla spíš kuří velké nohy s drápy. Ruce měla podobné. Oči jí světlezeleně svítily a z pusy jí koukaly dva velké tesáky. Vlkodlak to určitě nebyl. Pomalu se k ní ta nestvůra blížila a Viktorie ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku. Ta nestvůra byla vážně nechutná a z pusy jí kapaly sliny. Byla už moc blízko, tak se Viktorie dala na útěk, ale nestvůra utíkala za ní! Utíkala hrozně rychle a Viky už nemohla. Utíkala ještě jako o život. Najednou se za stromem vynořila další stejná nestvůra a zablokovala Viktorii cestu. Viky se rozhodla, že poběží směrem na východ. Běžela co jí nohy stačily. Obě nestvůry se jí pořád snažily chytit. Byla hrozná tma a Viktorie už neviděla ani na krok. Najednou hrozně zakopla a rozrhla si džíny. Z kolene jí začala téct krev a snažila se rychle zvednout, ale cestu jí zkřížila ještě jedna nestvůra. Všechny tři nestvůry se na ní chtěly vrhnout. Viktorie stále ležela na studené zemi a nohavice se jí zasekla o větev. Nemohla se ani pohnout a rána jí stále krvácela. V tom si té rány všimly nestvůry a chtěly Viktorii konečně zahubit! Viktorie začala křičet ze všech sil a najednou se stalo něco neuvěřitelného.

Vánoce se pomalu blíží :)

25. november 2011 at 12:56 | Abby^^ |  Ostatní
Ahojky všichni :))*
Jak se máte? A koho zajímá, jak se mám já, tak se mám úžasně :) Na mém blogu jste už určitě postřehli nový zimní design, který tady už mimochodem mám přibližně 2 týdny a takovou zimní atmosféru. Njn, blíží se Vánoce! Já osobně miluju tuhle roční dobu, kdy je všechno zamrzlé, všude sníh až po kolena, vločky padající do tváře.. Wow, jsem se trošku zasnila :) Nicméně tomu všemu chybí krásně nazdobený svítící stromeček a pod ním no... ehm... trochu brzo myslím na dárky ;D Doufám, že to cítíte stejně.
Docela by mě zajímalo, co byste letos chtěli najít pod stromečkem.. Já by jsem si přála Smartphone HTC, dvoje úzké džíny a nějaké to oblečení, potom hrníček s tučňáčkem a nový snowboard. Já vím, je toho trochu moc, ale o Smartphone soutěžím ve vánoční soutěži v DATARTU, hrneček stojí pár korun a džíny stojí no.. ehm.. trošičku víc :) A snowboard? Ještě víc.. Takže se snowboardem se tedy můžu rovnou rozloučit. :( Tak mi prosím do komentářů napište, co byste si přáli pod stromeček.
Jinak vám chci říct, že mám pro vás přichystanou kupu zimních a vánočních článků o všem možném ;) 1. prosince začínám psát :D A omlouvám se, že jsem včera nenapsala slibovaný díl povídky. Non, neměla jsem náladu a bylo mi špatně (asi migréna) a dneska bych už mohla jít na dramaťák a na př. flétnu.. Ale asi půjdu - doma už mě to nebaví a to jsem bez školy teprve druhý den. No, nic - kratší článek :D


Návštěvnost: 16.11. - 23.11.2011

23. november 2011 at 19:20 | Abby^^ |  Statistiky
Středa: 128 lidí
Čtvrtek: 121 lidí
Pátek: 75 lidí
Sobota: 86 lidí
Neděle: 97 lidí
Pondělí: 115 lidí
Úterý: 126 lidí
Středa: 131 lidí
------------------------------
Celkem úžasných 879 lidiček! :))*

Wow! Děkuji vám moc! Takovou úžasnou návštěvnost si ani nezasloužím :)
(nedivte se, že je tady návštěvnost tak vysoká, protože blog.cz spočítá všechny lidi, ale Toplist jen jednoho zástupce každého počítače. Ale myslím, že jste to už dávno pochopili :D)


Magický svět - V. část

21. november 2011 at 18:05 | Abby^^ |  Magický svět

Magický svět - V. část

"Tady máte čaj" prohlásil jeden spíš nabručený skřítek. "Jo, děkuju.." řekla nejistě Viktorie. "Promiňte, že jsem se Vám ještě nepředstavil - jmenuji se Ralf" prohlásil. "Ráda vám poznávám! Já se jmenuji Viktorie Tareysová" řekla. "Nicméně, musíte se někde ukrýt - vážně tu není pro vás bezpečno, ještě když jste člověk! Hemží se to tady upíry, vlkodlaky a já nevím čím ještě a měla jste velké štěstí, že jste vůbec přežila!" řekl Ralf. Viky byla překvapená. "A proč tady máte fialové nebe?" tahle otázka Viky trápila už dost dlouho. "To je dlouhá historie.. Od té doby, co přišli z jihu tyhle obludy. Dříve jsme tady měli jen skřítky, jednorožce, lesní zvířata, víly, lesní žíňky a tak dále. Už dlouho jsme měli s jihem spory. Oni tvrdili, že naše země je jejich. Tyto spory už trvali dost dlouho a vyvrcholilo to tím, že jsme se o zemi hádali. A oni sem přitáhli a od té doby je je to tady takové. Tohle z naší země zbylo.." řekl dojatě a zároveň naštvaně Ralf. "To je mi líto.. Ale musí přece existovat možnost, aby vše bylo jako dříve!" promluvila Viky. "Proto jste tady, slečno Viktorie!" řekl jeden ze skřítků. Viktorie byla najednou úplně jako z kamene. Říkala si v duchu "Cože? Já bych měla všechno vrátit do pořádku?" a stále to nedokázala zpracovat. Hlavně nevěděla, jak se má z tohoto "světa" dostat pryč! Chtěla zpátky domů za svou babičkou a konečně si pochutnat na tom koláči! V noci, když už všichni skřítkové spali se Viky dívala na měsíc. Jak bylo stále černofialové nebe, zdálo se jako by byl měsíc doslova fialový. Přeletěl přes měsíc netopýr. Celou noc ztrávila Viktorie díváním se na měsíc a přemýšlením, co bude dál. Musela přece s tímhle světem něco udělat. Chtěla, aby se všechno vrátilo do pořádku! Aby v tomto magickém světě vládl zase mír a klid. Ale jak - to vrtalo Viktorii hlavou i dalších pár dnů..


Wow!

20. november 2011 at 19:16 | Abby^^ |  Diary
Ahojte :-*
Tak zaprvé: jste zlatíčka - víte proč? Protože jste mi tak krásně okomentovali mou povídku! Vážně jsem nečekala, že se vám bude tak líbit! Takže vám moc děkuju za ty nádherné komentáře :)
Zadruhé: Bude druhá děkovačka.. :D Děkuju Vám za ozdobičky do Vánočního Datartu! Mám 98 ozdob a zbývají mi 3 ozdobičky, aby mi stromek povyrostl :) Můžete mi dále darovat ozdobičky tady (kdyby to šlo, tak každý den - oplácím všem každý den tak proto) Díky moc!
Zatřetí: A do třetice všeho dobrého: Děkuju Vám za tu perfektní návštěvnost v době, kdy jsem tady (o víkendu) nebyla. 135, 120... Nádhera! Díky moc :-*

Takt o by bylo všechno.. Děkuji Vám za všechno! :))*


Magický svět - IV. část

18. november 2011 at 13:12 | Abby^^ |  Magický svět

Magický svět - IV. část

Stála tam na místě nehybně už asi 5 minut a najednou jí někdo zatahal za nohavici od kalhot. Viktorie se rychle otočila a vykřikla. Za ní totiž celou dobu stál asi dvaceticentimetrový skřítek! "Kdo jsi?" zeptala se Viktorie. "No, ehm.. hm.. jsem skřítek. Doufám, že jsem Vás příliš nevyděsil." promluvil skřítek. "A kde se tu berete?" dodal skřítek. "No, já vlastně ani nevím. Začalo to dopisem: ani jsem ho nestihla přečíst, ale z obálky potom vypadl tenhle amulet a pak zčervenal a..." "Počkejte, jaký dopis?" přerušil Viktorii skřítek. "Našla jsem ho na parapetu ve škole" odpověděla. "Pojďte za mnou - tady není bezpečno" odpověděl skřítek a vydal se úplně jiným směrem než předtím šla Viktorie. Viky ho následovala. Šli ještě hlouběji do lesa a už nebylo vidět ani na krok. Neustále se ozývaly skřeky a jiné podivné zvuky. Dokonce i vytí - zdřejmě vlka. Šli takhle asi půlhodiny a pak skřítek změnil směr - šli na západ. Celou dobu se skřítek koukal na hodně špinavý a zastaralý kompas. Najednou ale začalo být podivné ticho.. "Rychle, pospěš si.." zašeptal skřítek. Běželi poměrně potichu a nakonec se dostali do takového malého roztomilého domečku. Viktorie se musela trochu skrčit, aby se tam vůbec vešla. A co nevidí! Byli tam ještě asi čtyři další skřítci! Bylo to tam moc útulné a bylo tam teplo narozdíl od zimy tam venku. "Tak jo, chtěla by jste čaj?" zeptal se jeden ze skřítků. "Ano, děkuji". "Tak nám to povyprávěj. Kde se vzal ten dopis?" zeptal se skřítek, který jí dovedl až sem. "Šla jsem normálně do školy, ale tam nikdo nebyl. Ale škola byla otevřená a všechny místnosti byly osvětlené. Přišlo mi to divné. Pak mi začala být zima, tak jsem chtěla zavřít to okno v naší třídě, ale v tom do třídy vlétlo pár sněhových vloček a potom jsem si všimla dopisu. Chtěla jsem ho otevřít, ale nešlo to. V tom na mě začal někdo mluvit takovým hlubokým hlasem. Ale ve třídě nikdo nebyl. Nejdřív jsem si myslela, že mám asi halucinace. Ten hlas mi pořád říkal ať tu obálku otevřu..." "Počkej, jaký hlas?" zeptal se vyděšeně skřítek. "To právě nevím." Viktorie pokračovala ve vyprávění, co se ten den stalo. Řekla skřítkům i o tom amuletu. Všichni skřítci jí berlivě poslouchali a vipadali dost vyděšeně a překvapeně. Viky jim řekla i to, co stihla přečíst v tom dopisu. "My lidé si prostě nic takového nemůžeme vysvětlit.." zakončila vyprávění Viktorie. "Počkat. Co jsi to řekla?" "No, my lidé si nic takového nemůžeme vysvětlit.. Proč se ptáte?" řekla překvapeně. "To znamená, že jste.. člověk" řekl pomalu skřítek. "Ano, co jiného by jsem asi měla být?!" řekla. "Tak to pro vás tady v žádném případě není vůbec bezpečno!" vykřikl skřítek.


...........|||