January 2012

Magický svět - poslední část

30. january 2012 at 19:38 | Abby ツ |  Magický svět

Magický svět - (konečně) poslední část

Jeho kroky byly slyšet čím dál hlasitěji. Viky se skrčila, že skoro nebyla vidět. Měla celý promočený rukáv od slz a tiše vzlikala. "Pojď se mnou, holčičko" řekl ten muž. Viktorii došlo, že už nemá cenu se bránit a muž jí vedl po kamenných schodech až dolů, do přízemí. Postavil si jí doprostřed sálu. Koukal na ní, ale Viky se mu ani do očí nemohla podívat. Najednou jí napadlo něco, co by jí možná zachránilo. Vzala nohy na ramena a utekla první chodbou, kterou uviděla. Běžela dlouhou chodbou a zahla doleva, kde to bylo trochu temnější.
------------------------------------------------------
Mezitím se bývalý Vládce a jeho skupina dostali ke stromu naděje. Byl mohutný a vlastně největší strom široko daleko. Rozpínal se až do oblak a jeho koruna už skoro nebyla vidět. Bylo vidět, že je už hodně starý - možná i několik tisíciletí. Všichni stáli pod ním a tiše se dívali. Vládce strom obešel. "Ehm, Výsosti, víte jistě, že se v tom stromu skrývá ten lektvar?" zeptal se jednorožec. "Ano, vím, že tady je. Viděl jsem ho na vlastní oči.." řekl vládce a ještě jednou obešel strom. "Nebojte, já ho najdu!" řekl tiše vládce.
-------------------------------------------------------
Viktorie stále utíkala a snažila se najít cestu ven. Věděla jistě, že za ní ten muž běží. Najednou se ale objevil před ní! "Ale..." vydechla Viktorie. "Co ale? Tohle je výhoda mrtvých! Teď už mi neutečeš, co?" obrátil se na ní muž. "Kdo jste?" "Ty jsi ještě nezjistila, kdo jsem?! Jsem Vládce!!" prohlásil hrobovým hlasem. Viktorie na něj koukala jako z jara a zároveň byla neskutečně vyděšená. Chtěla od tamtud utéct a doufala v zázrak. Vládce zvedl svou ohavnou ruku a prudce nějakou silou Viktorii zvedl do vzduchu a vší silou v ní mrštil o kamennou zeď. Viktorie se bezvládně sesunula k zemi. Vládce odešel. Chtěl za každou cenu získat ten amulet, ale problém byl v tom, že nevěděl, kde je. Věřil, že ho Viktorie nemá.

"Dělejte, běžte!" rozkazoval Ralf. V hradu se úplně ztratili. Právě procházeli temnou chodbou, když najednou narazili na bezvládné tělo ležící u zdi. Nejprve si toho vůbec nevšimli, ale najednou se Ralf vrátil. "Viktorie!" řekl tiše. Viktorie ležela na mramorové zdi a u hlavy měla louži krve. "Honem, musíme něco udělat! N-n-není... Ne to nemůže být pravda!" prohlásil Ralf a už natahoval. "Ano, bohužel to asi je pravda.. Je mrtvá..." řekl jeden ze skřítků. Ralf se k Viky sklonil a začal tiše plakat. Všichni se k němu přidali. Obrovská chvíle smutku zachvátila všechny skřítky. Když v tu Ralfa něco napadlo. Podíval se Viktorii do kapsi. Ano, byl tam! Vytáhl nádherný rudý amulet, ale bohužel s rozpůleným kamenem. "Rychle, hoši! Musíme ho dopravit druhé skupině!" prohlásil a všichni se už zvedali. Museli ven z hradu. Ralf se na Viktorii naposledy podíval a odešel. Trvalo jim asi půlhodiny než se vůbec dostali z hradu. Když najednou na chodbě jeden ze skřítků zakopl. Zdřejmě to slyšel i Vládce. Našli východ, ano, našli ho! Otevřeli bránu a vyběhli z hradu. Čekala je dlouhá cesta.
-------------------------------------------------------
"Musí tady být!" řekl už polorozčílený vládce. "Vždyť jsem ho viděl, je tady já to vím.." dodal. Všichni obklopili strom a snažili se najít i malou skulinu, kde by mohl lektvar být. Ale něco jim tady nesedělo - dole u kořene byla menší vyvýšenina a vypadala jako by se do ní mělo něco vložit. Když najednou přiběhla skupina v čele s Ralfem. Zadýchaní a na pokraji sil se posadili a Ralf se snažil něco říct. "Je-je..Ona je m-mrtvá!" vyhrkl Ralf. "Kdo?" zeptal se vládce. "Viktorie! A kdo jste vy?" "Ehm." odkašlal si jednorožec a všem bylo jasné, co tím myslí. "Vaše Veličenstvo! Vy jste se vrátil!" vyjekl Ralf. "Jak se to stalo?" "Našli jsme jí v hradu už mrtvou - určitě jí má na svědomí ten prokletý Vládce!" "Musíme jí zachránit - teď nebo nikdy!" řekl rozhodně vládce. "A ještě něco - asi se k nám už řítí Vládce příšer.." vypadlo z jednoho ze skřítků. "Tak to si musíme pospíšit.." dodal vládce. "Ale máme tohle, myslím, že se nám bude hodit!" řekl Ralf a podal vládci amulet. On amulet vzal a vložil ho do vyvýšeniny u kořene. Asi vám všem došlo, co se v posledních pár minutách stalo. Stal se prostě zázrak. Kámen v amuletu se opět zacelil a strom se otevřel. Zářil tak silně, že si všichni museli zakrýt oči. Záře najednou ustala. Uprostřed kmene byla lahvička fialové tekutiny. "Ano, máme to!" zaradoval se vládce. "Vydejte mi amulet." řekl někdo za nimi. Ten "někdo" byl Vládce příšer. "Drahý bratře, vrať se zpět do podsvětí kam patříš. To, co jsi udělal mě i všem obyvatelům této země a hlavně Viktorii za to by sis zaslouži se vařit v pekle!" řekl vládce. "Vydej mi ten amulet - říkám ti to znovu!" prohlásil Vládce příšer. Rozpoutal se boj mezi bratry. Ti dva by si navzájem i vyškrábali oči. Dlouhý ukrutný boj nakonec vyhrál bývalý vládce, když svému bratrovi nalil lektvar do obličeje. Z Vládce příšer zůstal jenom popel. "Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě Ralf, který celou dobu přihlížel. "Ano..Ano, jsem v pořádku." prohlásil doslova vyčerpaný vládce. "Zbylo něco na Viktorii?" strachoval se jednorožec. "To nevím.." a podíval se do lahvičky. Zbyla tam jen maličká kapka fialové tekutiny. Běželi opět do hradu, než bude pozdě. Pčišli k Viktorii, která tam ležela v louži krve. "Ale ne.." přiklonil se k ní vládce. Vzal lahvičku a kápl jí na čelo poslední kapičku kouzelného lektvaru. "Myslím, že to bohužel stačit nebude.." řekl posmutněle jednorožec. Stal se druhý zázrak! Viktorie pomalu otevřela oči. Nad sebou uviděla vládce, Ralfa a jednorožce. "Je zpátky!" zaradovali se skřítkové. "Co se stalo?" promluvila zmateně Viky. "To je na dlouhé vyprávění.." řekl skromně Ralf. Všichni Viktorii objali. Později jí nový vládce řekl celý příběh od začátku do konce. Konala se nová korunovace. Všichni se radovali a všichni byli šťastní. Vládce vrátil zpátky amulet. "Když ho teď naposledy použiješ, potom už nebude kouzelný" řekl vládce. "Já vím" prohlásila Viktorie. A všichni už čekali, že se pomocí amuletu dostane zpět do lidské říše. Sevřela v ruce amulet a ten se rozzářil. Najednou kolem sebe uviděla tmu a poté světlo. Objevila se opět ve svém pokoji, ale obálka už tady nebyla. Kromě rány na hlavě a koleni už jí netrápilo snad nic. Položila amulet na stůl a rozrazila dveře dokořán. "Babi!" vykřikla a obejmula svou babičku. "Viktorko!" obě se obejmuly. "Ale proč mě objímáš?" zeptala se babička. "Vždyť jsem tady nebyla a byla jsem někde jinde a teď jsem zpátky!" vyhrkla Viky. "Mě se zdá, že to všechno máš trochu pomotané, Viktorko. Byl jsi přece ve škole a teď jsi sotva přišla." poučila jí babička. "No jo.." najednou jí všechno docvaklo. Neubyl žádný čas! "Viky! Co to máš na hlavě a na koleni?" zarazila se babička. "Ale to nic není, babi.." řekla Viky. Další týden strávila Viktorie v nemocnici, kde si jí nechali na pozorování s tou hlavou. Když se vrátila domů našla na stole dopis. "Už ne..." řekla potichu. Otevřela ho, ale tentokrát žádný hlas ani amulet. Prostý dopis. Psalo se v něm:
Drahá Viktorie. Jsem moc rád, jak to všechno skončilo a také, že jsi už konečně doma. V magickém světě se toho mnoho událo, od té doby, co jsi pryč. Máme nového krále, jak už jistě víš a také se přestavěl celý hrad už od základů. Všichni obyvatelé jsou šťastní a všechny příšery už odtáhly sami. Celá země se změnila. Už žádné temné lesy, jen krásné louky a stráně! Za naší zemi bych ti chtěl náležitě poděkovat. A Whitey konečně dostal jméno! Za to, co jsi vytrpěla a co se ti stalo... Za to, co jsi dokázala... Nikdo nebyl tak odvážný jako jsi byla ty! Z celého srdce ti děkuji.
Podepsán Ralf
Počkat - kdo je to Whitey? Jednorožec bezejména? Ano, bylo to tak. Jednorožec bezejména konečně dostal jméno! Viktorie byl za ten dopis moc ráda. Sice strávila týden v nemocnici, ale na toto dobrodrižství nikdy nezapomene!

Konec

Všechny díly povídky:

Abby


Prosím o hlasy do SONP

28. january 2012 at 14:15 | Abby ツ |  Ostatní

Hello ;)

Já vím, že vás s tím nehorázně otravuju, ale rozběhlo se první kolo soutěže o nejlepší písničku (SONP) u Anny a já bych vás zase chtěla poprosit o hlásky.. Jsem tam s písničkou "Hit The Lights" od Seleny Gomez, která se mi moc líbí.
Ukázka:

Našla by se mezi vámi nějaká dobrá duše, která by pro mě hlásla? Já doufám, že ano ♥
Tak prosím o hlásky do SONP (pro Abby)

ZDE♥

Budu vám moc vděčná a kdyžtak pod tento článek pište kde mám vám hlásnout - jako na oplátku ;) Časem přidám i klikací ikonku na tuto soutěž ;) Děkuju všem kteří hlásnou!

Abb.



Zábavné citáty

27. january 2012 at 20:15 | Abby ツ |  Fun
Život je boj, láska je hřích, tak si pamatuj, že vyhraje smích.
Mládeži do 18. let nenalévat, mládež je natolik šikovná, že si dokáže nalít sama.
Nic se ti nedaří, nic ti nejde? Lehni si na silnici, ono to přejde!
Láska je slepá, ale sousedi ne.
Nic neomezuje svobodu slova než rozbitá huba ;)
Když zlosyn spí, je dobře jemu i celému světu.
To, co neuděláme, neuděláme jen proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme.
Usmívej se! To většinu lidí rozhází, protože neví, co si o nich myslíš.
Bez práce nejsou doláče!
Nedůvěřuj velbloudům a všeobecně nikomu, kdo dokáže týden nepít :)
Zadarmo ani tobě nehrabe.

Abby

Citáty

27. january 2012 at 19:48 | Abby ツ |  Fun

Láska zabíjí! A ty umíráš sní..
Lépe být smutný s láskou než veselý bez ní.
Vzal jsi mi radost...Neber mi mé srdce.
Pamatuješ? Jak jsi jednou řekla, že umřem spolu! Tak proč teď utíkáš, když už umírám!
Mé srdce a já jsme se rozhodli, že už to vše skončíme!
"Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme."
Láska může člověku hodně pomoci, ale o to více mu dokáže i ublížit. Proto žijme tak, aby nám ublížila co nejméně.
Jediný pocit, který je na lásce jistý je nejistota.
Přátelství nám nebe posíla proto, abychom se vyzpovídali z tajemství, které nás tíží.
Chodila po světě, nikdo ji neměl rád, někdo ji přímo nenáviděl, někdo ji stále hledal a jiný se jí vyhýbal, ale všichni jí dali stejné jméno LÁSKA!
Kouzlo první lásky je v tom,že nevěříme,že jednou skončí.
Neplač, protože to skončilo, buď rád, že se to stalo.
Přátelství může končit láskou,ale láska nemůže nikdy končit přátelstvím.
Naše závist trvá vždy déle než štěstí těch,jimž závidíme
Hodné dívky si píší deník,ty špatné na to nemají čas.
Nesnažte se vyhnout pokušení. Až budete starší ,vyhne se vám samo.
PROČ mi všichni říkají mlč, když si chci promluvit?

Abb

(podobný článek jsem měla na svém minulém blogu)


Siminka do SONS

27. january 2012 at 9:44 | Abby ツ |  Ostatní


(Selena Gomez - Who Says)

Ani jsem si nevšimla, že jsem zapsaná už do dvou soutěží a možná ještě jedna přibude. Jsem přihlášená do velké grafické soutěže, do soutěže o nejlepšího simíka a možná budu i v soutěži o nejlepší písničku ;) To se mi to hromadí! Dostala jsem zase chuť soutěžit :D No nic, ale včera se mi konečně podařilo najít v počítači fotku siminky do SONS, která se měla odevzdávat už 16. ledna.. Hups :D Angeee jsem se omlouvala už předem a teprve teď jsem tu fotku do té soutěže poslala.
Tady je ukázka:

Zadání bylo, že mám vytvořit siminku (mladá dospělá) s hnědými vlasy v tričku a kalhotech. Měla sedět v křesle, tak doufám, že sem to všechno splnila ;D

PS: Dneska se můžete už konečně těšit na nějaký články ;)

Abby


3. výtvor do VGS

26. january 2012 at 14:27 | Abby ツ |  VGS

Salut! :)*

Právě jsem dotvořila další výtvor do třetího kola VGS u Puppy. Měl to být layout s popisky a klikačkou a musím říct, že je to zatím můj nejpovedenější ;) Tak tady je:
LAYOUT

(více v celém článku)

6000! Thanks :)

25. january 2012 at 19:44 | Abby ツ |  News about site
Wow! It´s the best! Thank you!
Ano, nadpis mluví za vše. Ani jsem si nevšimla, co ukazuje toplist a když jsem konečně uráčila podívat na ten toplist normálně mi spadla čelist dolů. Asi nikoho nepřekvapí, co jsem viděla, ale pro jistotu to sem dám. Viděla jsem 6158 celkově! Říkám si WOW, to snad není možný! A rozhodla jsem se napsat poděkování. Na to, že můj toplist počítá od září je to suprový! Já fakt nemám slov :)*
Jste prostě skvělí, úžasní, nejlepší a já ještě nevím, co říct, ale opravdu vám moc děkuju :-* Nikdy by mě nenapadlo od té chvíle, když jsem si poprvé založila blog, že budu mít tak skvělou návštěvnost za pár měsíců! Vlastně jsem vůbec nepočítala s tím, že na můj blog budou lidé chodit. Jsem fakt překvapená a doufám, že se tento blog přinejmenším alespoň zachová a nezruším ho. Vlastně proč bych tak skvělý blog rušila? Jasně, někteří si to nemyslí, ale tento blog mi opravdu přirostl k srdci a zbožňuju ho..! Tak bych vám chtěla alespoň tímhle způsobem moc poděkovat za to, že sem chodíte :)*
PS: Prosím, hlásněte pro mě (pro Abby) ve VGS tadyk, budu vám vděčná :-*
(jestli se vám můj výtvor nelíbí, nemusíte)

Abb


What I love?

25. january 2012 at 17:24 | [Abby] |  Ostatní

What I like love?

Fashion
Friends
My love
Converse
Owls
Figure skating
HIMYM

Books
Nails
Smile
Cats
Music

Abb.


Magický svět - XIII. část

24. january 2012 at 14:22 | [Abby] |  Magický svět

Magický svět - XIII. část

Když byli u hradu, nenápadně se podívali do okna. Byla to poměrně mohutná pevnost, ale Vládce neměl žádné sluhy a to jim přišlo divné. Snažili se jít tiše, aby je Vládce nezaslechl. Okolo hradu bylo pár vysokých křovin postavených do kruhu okolo hradu. Skupina čele s Ralfem prošla skulinou, kde se dostala do hradu. Bylo tam ticho a zima. Ralf měl už od začátku špatný pocit z tohoto místa. Šli dlouho kamennou chodbou až na konec. Bylo tam rozcestí do kterého ústily tři chodby. Bylo tam jen jedno okno, takže tam byla docela tma. Dlouho se rozhodovali, jakou cestou vůbec půjdou. Stáli v rozcestí asi pět minut, ale najednou se ozval křik. "Viktorie!" vykřikl Ralf a vydal se první chodbou. Tato chodba byla hrozně dlouhá a všichni běželi.
--------------------------------------------------
Viktorie se probudila. Spatřila nad sebou cizí tvář a proto vykřikla. Ležela na mramorové zemi a vedle ní byly tři schody, které vedly na vyvýšenou zem na které byl trůn. Viktorie měla roztrhlé džíny a skoro promáčený kabát. Ránu na koleni už měla zacelenou a snažila se vstát. Nevěděla ani kde zrovna je. Rozhlížela se po místnosti a žasla. Nikdy v takovém prostředí nebyla! Měla hrozný hlad a ani si neuvědomila, že omdlela na té louce. Nedokázala si vysvětlit ani to, jak se sem dostala. Podívala se za sebe a uviděla postavu nějakého muže s ošklivým obličejem. Koukal na ní. "Kdo jsi?" zeptala se ho Viky. "Ty nevíš, kdo jsem?" řekl ten muž śe strašným obličejem. Viktorie vůbec z něho neměla dobrý pocit. "Ne, nevím... Jak jsem se sem dostala?" řekla Viktorie a posadila se na židli. "Já jsem tě sem dostal." řekl temně ten muž. "Aha.. Promiňte, že se ptám, ale nedal by jste mi něco k jídlu? Mám ukrutánský hlad.." řekla Viktorie. "Ale ovšem! Z tohoto stolu si můžeš vzít vše, co budeš chtít..". Viktorie se půstila hladově do jídla. "Vy si nic nedáte?" zeptala se ho Viky, když zrovna kousala jablko. "Ne, já nic z toho nejím." přiznal se ten podivný muž. "Jakto, že nic toho nejíte? To nemáte hlad?" "Mám hlad už strašně dlouho - od té doby jsem nic nejedl. Nepotřebuji jídlo!" žačal se trochu rozčilovat ten muž. "Z čeho tedy žijete?" řekla Viktorie. "Já nežiji." řekl ten muž a odvrátil se od Viktorie a jedním skokem se dostal až k ní. Viktorie se zalekla a vsala ze židle. Utíkala do rohu, ale ten podivný muž byl hned u ní. Viky znovu vykřikla a tentokrát se opravdu bála. Ten muž jí vzal, i když se Viktorie bránila ze všech slil, odvlekl jí do věže a zamkl jí tam. Viky se dala do pláče. Co jsem to udělala? Nevěla jsem žádnou pitomou obálku otvírat, jinak by se nestalo nic z tohodle! Byla jsem vážně úplně blbá.. Co já bych za to dala, kdybych teď byla doma se svou babičkou, říkala jsem jí, co dneska bylo ve škole a u toho bych ukusovala tu babiččinu dobrotu.. myslela si Viky. Byla tam už skoro celou věčnost - tedy myslela si to, ale ve skotečnosti v té věži byla jen hodinu. Stále břečela a napadlo jí, že by z kapsy mohla vytáhnou ten amulet a pokusit se o to, aby se rozzářil. Zahřívala ho v ruce, ale nic. Vzteky ho hodila proti zdi a ozvala se strašná rána jako by spadl zvon. V tu chvíli se amulet rozzářil a Viktorie po něm sáhla. Byl horký, tak ho prostě musela pustit. Najednou už přestal zářit a Viky si ho konečně mohla vzít do ruky. Kámen v amuletu byl rozpůlený! Druhá půlka tam sice byla, ale už nebyl takoý jako býval. Najednou se ozvaly kroky na schodech a objevil se tam zase ten muž. "Co se to tady zase děje.?" řekl nasupeně. Viktorie neodpověděla.

Abby

2. výtvor do VGS

23. january 2012 at 20:38 | [Abby] |  VGS

Hello! ♥

Omlouvám se, že tady vůbec nejsem, ale mám k tomu tyhle důvody:
jsem nemocná (takže mi je blbě a nemám vůbec náladu na blog)
musím se učit (myslím, že jsem si docela známky zlepšila, ale nechci polevit)
nemám čas (já vím, že to není omluva, ale teď když jsem navc nemocná, je to blbý)

Moc se všem omlouvám (Affs a ostatní návštěvníci blogu), ale vážně je toho na mě moc. Neměla jsem ani náladu sem dát předposlední část povídky. Nejvíc se ale omlouvám Puppy, protože jak jsem teď nebyla na blogu, nevšimla jsem si jejích komentářů okolo VGS. Takže tady je ta klikačka (omlouvám se, ale nestihla jsem už udělat jinou - nemám na to sílu, je mi příšerně blbě..) je tady a adresa k ní taky:

Adresa ke klikačce:

Doufám, že se alespoň trošku líbí ;) a taky doufám, že mi už bude líp a budu sem konečně schopná něco pořádného napsat, ok?

Abby♥

...........|||