September 2012

Inspirace: Náramky

28. september 2012 at 7:26 | Kristý. |  f&b - inspiration
Zdravím :).
Náramky. Někdo je nosí, někdo ne. Já patřím mezi ty, kteří náramky nosí. Sama si je i pletu a mám moc ráda i korálkové náramky nějak hezky barevně zkonbinované třeba i pletenými nebo takovými 'elegantnějšími'. Jak to máte vy?
Přichystala jsem pro vás takovou menší inspiraci na náramky. Snad se bude líbit ;).
Fotky na nástenke

(celý článek + otázky)

Pařížský sen (6. část)

27. september 2012 at 20:11 | Kristý. |  Pařížský sen
(Omlouvám se za zpoždění!)
Pozn.: Všechny rozhovory od tohoto dílu budou ve francouzštině. Já je samozdřejmě budu psát česky :).

Prošla jsem obrovskou halou až k východu z letiště. "Promiňte slečno, ukažte mi váš pas prosím" řekl pán v uniformě, asi nějaký pracovník na letišti. "Ano, hned" řekla jsem a začala jsem hledat v kapse od své tašky. Podala jsem mu pas a čekala jsem až si ho prohlédne. "Všechno v pořádku, děkuji. Nashledanou" rozloučil se. Myslela jsem si, že je to jenom takové zkontrolování, ale kontrolovali pasy úplně všem, přišlo mi to trochu divné. Až pak mi to došlo. V Paříži se asi něco děje. Koukala jsem chvíli na velkou obrazovku, kde dávali zprávy. Byla jsem pořád na letišti v postraní hale. Říkali tam, že banda nějakých mafiánů, kteří paštují drogy letěli letadlem nebo možná ještě letí. Proto na každém letišti všechno kontrolují. To je ovšem v pořádku, potřebují nějaká opatření tomu zabránit. Vyšla jsem ven a šla jsem chvíli pěšky. Doma jsem si podrobně nastudovala mapu Paříže, kterou teď umím skoro nazpaměť, takže jsem moc dobře věděla, kde mám hledat nejbližší nádraží. Všude svítila pouliční světla a bylo to tu úplně jiné. Pěknější než v Čechách. Nádraží jsem už viděla, tak jsem trochu podvědomě zrychlila chůzi. Bylo to velké a moderní nádraží plné lidí všech náradností. Koupila jsem si jízdenku a šla jsem čekat na čtvrté nástupiště, kde měl vlak přijet. Čekala jsem tam celkem dlouho, když tu najednou začali hlásit, že vlak má hodinu zpoždění. No to mi fakt scházelo! Chci do hotelu. Hned!

(čti dál v celém článku.)

Free design - Carly Rae Jepsen

24. september 2012 at 14:43 | Kristý. |  Free designs
FREE DESIGN - CARLY RAE JEPSEN
(zdání klame!)

Více v celém článku.

Pořád žiju! :D |24.9.2012

24. september 2012 at 12:07 | Kristý. |  Diary
ahooj!
Moc se omlouvám, ale poslední dny jsem vůbec na blogování neměla náladu. Říkala jsem si, že bych možná měla napsat nebo se alespoň ozvat, ale moje lenost vyhrála. Jak jinak. Nicméně, mám už pár docela dobrých nápadů na články, ale především bych měla napsat další díl povídky. Mimochodem, moc mě potěšily kladné komentáře! Děkuju moc, jsem ráda, že se povídka líbí :))
Jak jsem už jednou psala, budete hlasovat pro nějaký článek, který by jste tu chtěly. Dám sem i pár tipů (budou v anketě pod článkem).
A jak jsem se měla? No, né moc dobře. Skoro celý víkend jsem proležela, jelikož jsem tak trochu nemocná. Sbohem zatím dokonalá docházko! Dala jsem si totiž takové předsevzetí na tento školní rok - nebudu chybět a budu chodit řádně do školy. Minulý rok jsem totiž té docházce moc nedala. Měla jsem pretrhané vazy v koleni, takže jsem musela skoro dva měsíce nosit ortézu na noze, což vedlo k tomu, že jsem ve škole spadla na schodech a zlomila si ruku :D No, ještě potom jsem měla z tělocviku nějaký zlomený nebo jsem měla opět něco s vazy u prsteníčku na levé ruce. No, potom byla sranda ho rozcvičovat, protože on se vůbec nechtěl pokrčit a strašně mě to bolelo. No, nechci nic takového už zažít! Takže tento rok si nesmím nic zlomit. A hlavně chodit do školy. Dneska jsem bohužel taky doma, jelikož jsem včera měla horečku. Tedy já chtěla jít do školy, ale mamka trvala na tom, abych zůstala doma.

Teď k blogu. Měla jsem sto chutí včera napsat, že pozastavuju, ale měla jsem supr sen o nových článcích :D Takže za to, že sem teď píšu může můj sen. Mám docela dobré nápady, takže se pozastavení nekoná. Stejně by to k ničemu nevedlo.

Já končím. Hlasujte v anketě, jaký článek tu chcete! ;)
Kristý.

Recenze [Past na rodiče]

20. september 2012 at 18:39 | Kristý. |  Recenze: Filmy
Ahooj! Docela dlouho, připližně od června jsem sem nepřidala ani jednu recenzi. Tak dneska jsem se rozhodla, že zhodnotím film jménem "Past na rodiče".


Annie a Hallie (obě hraje Lindsay Lohan) jsou sice identická dvojčata, ale navzájem se vůbec neznají. Jejich rodiče se rozvedli, když byly obě ještě malé, a tak sestry vyrůstaly odděleně. Hallie s tatínkem (Dennis Quaid), majitelem rozsáhlých kalifornských vinic, Annie s maminkou (Natasha Richardsonová), přední londýnskou návrhářkou svatebních šatů. Dokud se shodou šťastných náhod nepotkaly na letním táboře, neměly dívky o existenci té druhé ani ponětí.
O to větší bylo jejich překvapení a radost ze shledání. Annie a Hallie v sobě naleznou zalíbení hodné identických dvojčat a rozhodně se nechtějí znovu rozejít. Jak dát maminku a tatínka znovu dohromady a žít společně jako spořádaná a spokojená rodina? Dívky vymyslí rafinovaný plán. V jeho první fází, těžíce z dokonalé podoby, se prostě prohodí a na zkoušku si rodiče vymění. A tak se Hallie vydává do Londýna a Annie do Kalifornie. Druhou fází plánu je opětovné sblížení rodičů a vypadá to, že sestry nemají času nazbyt. Tatínek je totiž na nejlepší cestě podlehnout svodům jisté mladé vdavekchtivé ženy...
FILM ONLINE ZDE

Tento film hodnotím takto: 4/5
Film je moc hezký, ale myslela jsem si, že mě bude nudt, ale opak byl pravdou :) Je moc pěkně natočený a fascinovalo mě, že Annie i Hallie hrála jedna a ta samá herečka :D.
Určitě bych film moc doporučila - je online ke shlédnutí na youtube, takže nic nemusíte stahovat.
Kristý.

Pařížský sen (5. část)

18. september 2012 at 20:19 | Kristý. |  Pařížský sen
Tento díl je věnovaný mé kamarádce Ádě :)))

Dneska je den odletu do Paříže. Nepopsatelně jsem se na to těšila! Konečně se zblízka podívám na Eiffelovku, prohlédnu si Notre Damme... Možnosti jsou nekonečné. Sedm let jsem se učila pilně francouzsky a teď jsem z francouzštiny i úspěšně maturovala a dalo by se říct, že francouzsky umím hodně dobře, takže se strašně těším. Poznám nové lidi, jinou zem.
Od rána jsem balila pečlivě kufr, abych si tu nic nezapomněla. Potřebovala jsem si ještě nabít foťák i mobil. Přibalila jsem i blok s čistými listy, abych mohla i kreslit. Třeba bych mohla namalovat nějaké to náměstí nebo dokonce i Eiffelovku! Měla jsem šílenou cestovní horečku a měla jsem, jak se říká, motýlky v břiše. Nemohla jsem se už dočkat.
Odpoledne jsem zašla za Kájou říct jí, že tu chvíli nebudu. Zazvonila jsem a čekala jsem, až mi otevře. "Ahoj Andy! Co ty tady?" zeptala se překvapeně. Měla jako obvykle svázané vlasy do culíku a dva blonďatí prameny měla mimo. Jako vždycky vypadala božsky. "Ahoj, chtěla bych ti říct, že dneska odlétám do Paříže. Nebudu tady asi dva týdny" oznámila jsem jí. "No nekecej! To je skvělý! Klidně bych letěla s tebou, kdyby to šlo. Každopádně si to tam teda užij a nezapomeň přidávat fotky na facebook, abych o tobě něco věděla - víš, co děláš, kde jsi byla a tak. Pořádně si to tam užij, Andrejko!" řekla nadšeně. "Jo, neboj se. Něco malého ti přivezu, to je samozdřejmost. Tak se měj" rozlučovala jsem se. "Počkej, a kdy odlítáš?" "V devět večer, takže už za pár hodin musíme být na letišti" prohlásila jsem. "Tak se měj, Andy!" rozloučily jsme se. "Ahoooj!". Musela jsem ještě zajít za Davidem a taky se rozloučit. Včera mi přišlo, že nebyl moc nadšený, že odjíždím pryč. Prošla jsem třema ulicema a zazvonila jsem. Je dobrý, že mám kamarády takhle blízko.

(čti dál v celém článku.)

Outfit 1.1

16. september 2012 at 9:00 | Kristý. |  Polyvore
Vím, že ještě není podzim, ale už začíná pomalu padat listí a je taková ta podzimní atmosféra. Tedy, na mě to tam působí :-) Prší, ráno je už zima a já už jsem vytáhla podzimní bundu. Tady je jenom takový podzimní outfit.
Outfit 1.1

Na tomto outfitu se mi strašně líbí tmavě zelený svetřík a černé džíny. Pod svetřík jsem zvolila jednoduché bílé tílko. Vzorovaná šálka se celkem hodí k tomu svetříku. Poté jsem zvolila moc pěknou kabelku, ale na normální nošení bych zvolila nějakou pohodlnou přes rameno. Hnědé buffy (nebo, jak se jim říká :D) jsou sice takové zimní boty, ale je v nich teplo a navíc se mi hodí k tomuto outfitu. Nakonec jsem vybrala sovičkový náhrdelník, náramek a černé 'sluníčkové' naušnice :-) Nalakovat se nehty můžou tmavě šedým lakem.

*Líbí se outfit celkově?
*Co by jste mi vytkly?

Kristý.

Pařížský sen (4. část)

15. september 2012 at 16:22 | Kristý. |  Pařížský sen
Šli jsme po silnici a nikde ani živáčka. Byla to strašná cesta, ale byla jsem ráda, že mám vedle sebe alespoň Davida. Byla asi jedna hodina v noci, když jsme došli do vedlejší vesnice. Svítily jenom pouliční lampy a obchody už měly taky dávno zavřeno. Kdyby to bylo za bílého dne, vsadím se, že by na nás ostatní koukali jako na zjevení. Já měla na sobě krátké mokré šaty zapatlané od šlehačky a David byl taky celý mokrý. Já vypadala, jako bych si byla zaplavat v oblečení a potom jsem spadla do šlehačky. Prostě trapas. Byla jsem ráda, že je noc a že všichni v této vesnici spí. Cestou jsme si povídali a já už byla z té chůze celkem unavená a děsně mě bolely nohy. Motorku jsme nechali na silnici a David říkal, že si jí zítra vyzvedne. "Promiň, tohle je moje vina, že teď musíme jít pěšky" omlouvala jsem se. "Ale ne, to je v pohodě, Andy" řekl. "Jsem dospělá a dělám ještě větší průšvihy, než když jsem byla nezletilá" smála jsem se. "No, to je vidět - jsi ještě praštěnější než kdy předtím" prohlásil. Smála jsem se a nešlo přestat. "Tohle z tebe udělá dospělost, Andy!" usmál se David. "To jo" přiznala jsem. Chvíli jsme šli po silnici a potom jsme zašli na chodník. Strašně mě bolely nohy a byla jsem si jistá, že už víc nedojdu. "Davide?" zeptala jsem se opatrně. "Hm?" "Nechceš mě vzít na záda?" usmála jsem se. "No tak fajn. Pojď" řekl. To byl tak ulehčující pocit. Po půlhodině jsem začala klinbat a vzápětí jsem usnula. Byla jsem hodně unavená.
Ráno jsem se probudila u sebe v posteli. Byla jsem tak trochu zmatená, protože jsem si nemohla vzpomenout na to, co se stalo. Jeli jsme s Davidem na motorce a pak si pamatuju, jak mě nesl na zádech po chodníku. Asi jsem byla trochu opilá. Vstala jsem a sešla jsem dolů do přízemí. Tam překvapivě bordel ani nebyl, akorát na kuchyňské lince. Pořád jsem na sobě měla svoje šlehačkové šaty, které už asi stačily uschnout. Vyšla jsem ven na zahradu, v tu chvíli by se mě člověk krve nedořezal. Tohle bylo strašný! Asi dvacet spolužáků a spolužaček se válelo na zemi a někteří usnuli na venkovních lavičkách. Zdřejmě tu usnuli a ostatní odešli asi typuju ve čtyři ráno. Bylo půl deváté. Musela jsem všechny probudit a poslat je domů. Všimla jsem si, že David je na lavičce. "Davide!" třásla jsem s ním. "Co je...?" řekl pomalu. "Vstávej!" prosila jsem. "Dobře, už jdu" vstal. "Pomůžeš mi prosím? Rodiče přijedou za chvilku a nesmí vidět, že se po naší zahradě válí mí opilí kamarádi" prohlásila jsem. "To víš, že jo. A příště tě už neponesu až domů" usmál se.

(čti dál v celém článku.)

Owl City & Carly Rae Jepsen - Good Time

15. september 2012 at 12:14 | Kristý. |  Fun
Nevím ani, co se mi na této písničce líbí, ale je taková plná dobré nálady :))

*Líbí se vám?
*Znáte Carly Rae Jepsen?

Kristý.

Pařížský sen (3. část)

13. september 2012 at 19:47 | Kristý. |  Pařížský sen
S rodiči jsem se domluvila, že mi dárky dají až po party. Taťka mi nabídl pomoc se sekáním trávníku a čištěním bazénu, což mi docela pomohlo. Rozhodla jsem se jet do Prahy busem, protože u nás v menším městečku máme snad jenom dva obchody s potravinami. Vystoupila jsem na Černém mostě a vydala jsem se k centru. Bylo tam strašně moc lidí, ani se nedivím, když je sobota. Šla jsem do přízemí do Globusu, kde bylo ještě víc lidí než na chodbách rozlehlého centra. Nakoupila jsem vše potřebné - chipsi všech druhů, deset balíčků popcornu, ovoce na koktejly a drinky, sušenky, zmrzliny, limonády, vody a alkohol. No co, vždyť je mi už osmnáct! Táhla jsem se s taškami do druhého patra, kde jsem koupila dévédéčka a cédéčka. Potřebovala jsem něco na tu oslavu. Všichni na mě v tom obchodě koukali jako na zjevení, protože jsem tam táhla asi čtyři supertěžké tašky s nákupem. Ani do uličky jsem se skoro nevešla. S nakoupenou hudbou a filmy jsem si ještě navíc zašla do Orsaye a koupila jsem si nádherné letní šaty na svou party. Celá utahaná, s obříma taškama v ruce jsem došla na autobusovou zastávku. Ani si nedokážete představit, jak byly všechny ty tašky těžké! Chvíli jsem čekala na autobus, který asi po deseti minutách přijel. Byla jsem strašně ráda, že si už můžu sednout. Když jsem ovšem ale nastupovala, stala se mi taková nemilá věc. Zrovna jsem platila 14 korun za jízdu, když v tom mi spadla jedna taška s nákupem a rozsypal se mi veškerý obsah té tašky na zem. Řidič na mě koukal tak trochu nemile a evidentně čekal až si konečně uráčím všechny potraviny sesbírat zpátky do tašky. No, a jako naschvál se mi vysypaly ze sáčku citróny a kutálely se a kutálely po celém autobuse! No super. Takže jsem po autobuse honila citróny a sbírala jsem postupně obsah zpět do tašky. Celá rudá jsem si konečně sedla. Bylo mi neskutečně trapně. Když v tom se ten řidič ještě začal smát. Ani jsem si toho nevšímala, bylo mi to jedno, ať si myslí, co chce. Dala jsem si sluchátka do uší, abych zaplnila to ponižující šeptání spolusedících. Ano, měla jsem pravdu, tento den bude vyjímečný.

(čti dál v celém článku.)
...........|||