Magický svět

Magický svět - poslední část

30. january 2012 at 19:38 | Abby ツ

Magický svět - (konečně) poslední část

Jeho kroky byly slyšet čím dál hlasitěji. Viky se skrčila, že skoro nebyla vidět. Měla celý promočený rukáv od slz a tiše vzlikala. "Pojď se mnou, holčičko" řekl ten muž. Viktorii došlo, že už nemá cenu se bránit a muž jí vedl po kamenných schodech až dolů, do přízemí. Postavil si jí doprostřed sálu. Koukal na ní, ale Viky se mu ani do očí nemohla podívat. Najednou jí napadlo něco, co by jí možná zachránilo. Vzala nohy na ramena a utekla první chodbou, kterou uviděla. Běžela dlouhou chodbou a zahla doleva, kde to bylo trochu temnější.
------------------------------------------------------
Mezitím se bývalý Vládce a jeho skupina dostali ke stromu naděje. Byl mohutný a vlastně největší strom široko daleko. Rozpínal se až do oblak a jeho koruna už skoro nebyla vidět. Bylo vidět, že je už hodně starý - možná i několik tisíciletí. Všichni stáli pod ním a tiše se dívali. Vládce strom obešel. "Ehm, Výsosti, víte jistě, že se v tom stromu skrývá ten lektvar?" zeptal se jednorožec. "Ano, vím, že tady je. Viděl jsem ho na vlastní oči.." řekl vládce a ještě jednou obešel strom. "Nebojte, já ho najdu!" řekl tiše vládce.
-------------------------------------------------------
Viktorie stále utíkala a snažila se najít cestu ven. Věděla jistě, že za ní ten muž běží. Najednou se ale objevil před ní! "Ale..." vydechla Viktorie. "Co ale? Tohle je výhoda mrtvých! Teď už mi neutečeš, co?" obrátil se na ní muž. "Kdo jste?" "Ty jsi ještě nezjistila, kdo jsem?! Jsem Vládce!!" prohlásil hrobovým hlasem. Viktorie na něj koukala jako z jara a zároveň byla neskutečně vyděšená. Chtěla od tamtud utéct a doufala v zázrak. Vládce zvedl svou ohavnou ruku a prudce nějakou silou Viktorii zvedl do vzduchu a vší silou v ní mrštil o kamennou zeď. Viktorie se bezvládně sesunula k zemi. Vládce odešel. Chtěl za každou cenu získat ten amulet, ale problém byl v tom, že nevěděl, kde je. Věřil, že ho Viktorie nemá.

"Dělejte, běžte!" rozkazoval Ralf. V hradu se úplně ztratili. Právě procházeli temnou chodbou, když najednou narazili na bezvládné tělo ležící u zdi. Nejprve si toho vůbec nevšimli, ale najednou se Ralf vrátil. "Viktorie!" řekl tiše. Viktorie ležela na mramorové zdi a u hlavy měla louži krve. "Honem, musíme něco udělat! N-n-není... Ne to nemůže být pravda!" prohlásil Ralf a už natahoval. "Ano, bohužel to asi je pravda.. Je mrtvá..." řekl jeden ze skřítků. Ralf se k Viky sklonil a začal tiše plakat. Všichni se k němu přidali. Obrovská chvíle smutku zachvátila všechny skřítky. Když v tu Ralfa něco napadlo. Podíval se Viktorii do kapsi. Ano, byl tam! Vytáhl nádherný rudý amulet, ale bohužel s rozpůleným kamenem. "Rychle, hoši! Musíme ho dopravit druhé skupině!" prohlásil a všichni se už zvedali. Museli ven z hradu. Ralf se na Viktorii naposledy podíval a odešel. Trvalo jim asi půlhodiny než se vůbec dostali z hradu. Když najednou na chodbě jeden ze skřítků zakopl. Zdřejmě to slyšel i Vládce. Našli východ, ano, našli ho! Otevřeli bránu a vyběhli z hradu. Čekala je dlouhá cesta.
-------------------------------------------------------
"Musí tady být!" řekl už polorozčílený vládce. "Vždyť jsem ho viděl, je tady já to vím.." dodal. Všichni obklopili strom a snažili se najít i malou skulinu, kde by mohl lektvar být. Ale něco jim tady nesedělo - dole u kořene byla menší vyvýšenina a vypadala jako by se do ní mělo něco vložit. Když najednou přiběhla skupina v čele s Ralfem. Zadýchaní a na pokraji sil se posadili a Ralf se snažil něco říct. "Je-je..Ona je m-mrtvá!" vyhrkl Ralf. "Kdo?" zeptal se vládce. "Viktorie! A kdo jste vy?" "Ehm." odkašlal si jednorožec a všem bylo jasné, co tím myslí. "Vaše Veličenstvo! Vy jste se vrátil!" vyjekl Ralf. "Jak se to stalo?" "Našli jsme jí v hradu už mrtvou - určitě jí má na svědomí ten prokletý Vládce!" "Musíme jí zachránit - teď nebo nikdy!" řekl rozhodně vládce. "A ještě něco - asi se k nám už řítí Vládce příšer.." vypadlo z jednoho ze skřítků. "Tak to si musíme pospíšit.." dodal vládce. "Ale máme tohle, myslím, že se nám bude hodit!" řekl Ralf a podal vládci amulet. On amulet vzal a vložil ho do vyvýšeniny u kořene. Asi vám všem došlo, co se v posledních pár minutách stalo. Stal se prostě zázrak. Kámen v amuletu se opět zacelil a strom se otevřel. Zářil tak silně, že si všichni museli zakrýt oči. Záře najednou ustala. Uprostřed kmene byla lahvička fialové tekutiny. "Ano, máme to!" zaradoval se vládce. "Vydejte mi amulet." řekl někdo za nimi. Ten "někdo" byl Vládce příšer. "Drahý bratře, vrať se zpět do podsvětí kam patříš. To, co jsi udělal mě i všem obyvatelům této země a hlavně Viktorii za to by sis zaslouži se vařit v pekle!" řekl vládce. "Vydej mi ten amulet - říkám ti to znovu!" prohlásil Vládce příšer. Rozpoutal se boj mezi bratry. Ti dva by si navzájem i vyškrábali oči. Dlouhý ukrutný boj nakonec vyhrál bývalý vládce, když svému bratrovi nalil lektvar do obličeje. Z Vládce příšer zůstal jenom popel. "Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě Ralf, který celou dobu přihlížel. "Ano..Ano, jsem v pořádku." prohlásil doslova vyčerpaný vládce. "Zbylo něco na Viktorii?" strachoval se jednorožec. "To nevím.." a podíval se do lahvičky. Zbyla tam jen maličká kapka fialové tekutiny. Běželi opět do hradu, než bude pozdě. Pčišli k Viktorii, která tam ležela v louži krve. "Ale ne.." přiklonil se k ní vládce. Vzal lahvičku a kápl jí na čelo poslední kapičku kouzelného lektvaru. "Myslím, že to bohužel stačit nebude.." řekl posmutněle jednorožec. Stal se druhý zázrak! Viktorie pomalu otevřela oči. Nad sebou uviděla vládce, Ralfa a jednorožce. "Je zpátky!" zaradovali se skřítkové. "Co se stalo?" promluvila zmateně Viky. "To je na dlouhé vyprávění.." řekl skromně Ralf. Všichni Viktorii objali. Později jí nový vládce řekl celý příběh od začátku do konce. Konala se nová korunovace. Všichni se radovali a všichni byli šťastní. Vládce vrátil zpátky amulet. "Když ho teď naposledy použiješ, potom už nebude kouzelný" řekl vládce. "Já vím" prohlásila Viktorie. A všichni už čekali, že se pomocí amuletu dostane zpět do lidské říše. Sevřela v ruce amulet a ten se rozzářil. Najednou kolem sebe uviděla tmu a poté světlo. Objevila se opět ve svém pokoji, ale obálka už tady nebyla. Kromě rány na hlavě a koleni už jí netrápilo snad nic. Položila amulet na stůl a rozrazila dveře dokořán. "Babi!" vykřikla a obejmula svou babičku. "Viktorko!" obě se obejmuly. "Ale proč mě objímáš?" zeptala se babička. "Vždyť jsem tady nebyla a byla jsem někde jinde a teď jsem zpátky!" vyhrkla Viky. "Mě se zdá, že to všechno máš trochu pomotané, Viktorko. Byl jsi přece ve škole a teď jsi sotva přišla." poučila jí babička. "No jo.." najednou jí všechno docvaklo. Neubyl žádný čas! "Viky! Co to máš na hlavě a na koleni?" zarazila se babička. "Ale to nic není, babi.." řekla Viky. Další týden strávila Viktorie v nemocnici, kde si jí nechali na pozorování s tou hlavou. Když se vrátila domů našla na stole dopis. "Už ne..." řekla potichu. Otevřela ho, ale tentokrát žádný hlas ani amulet. Prostý dopis. Psalo se v něm:
Drahá Viktorie. Jsem moc rád, jak to všechno skončilo a také, že jsi už konečně doma. V magickém světě se toho mnoho událo, od té doby, co jsi pryč. Máme nového krále, jak už jistě víš a také se přestavěl celý hrad už od základů. Všichni obyvatelé jsou šťastní a všechny příšery už odtáhly sami. Celá země se změnila. Už žádné temné lesy, jen krásné louky a stráně! Za naší zemi bych ti chtěl náležitě poděkovat. A Whitey konečně dostal jméno! Za to, co jsi vytrpěla a co se ti stalo... Za to, co jsi dokázala... Nikdo nebyl tak odvážný jako jsi byla ty! Z celého srdce ti děkuji.
Podepsán Ralf
Počkat - kdo je to Whitey? Jednorožec bezejména? Ano, bylo to tak. Jednorožec bezejména konečně dostal jméno! Viktorie byl za ten dopis moc ráda. Sice strávila týden v nemocnici, ale na toto dobrodrižství nikdy nezapomene!

Konec

Všechny díly povídky:

Abby

Magický svět - XIII. část

24. january 2012 at 14:22 | [Abby]

Magický svět - XIII. část

Když byli u hradu, nenápadně se podívali do okna. Byla to poměrně mohutná pevnost, ale Vládce neměl žádné sluhy a to jim přišlo divné. Snažili se jít tiše, aby je Vládce nezaslechl. Okolo hradu bylo pár vysokých křovin postavených do kruhu okolo hradu. Skupina čele s Ralfem prošla skulinou, kde se dostala do hradu. Bylo tam ticho a zima. Ralf měl už od začátku špatný pocit z tohoto místa. Šli dlouho kamennou chodbou až na konec. Bylo tam rozcestí do kterého ústily tři chodby. Bylo tam jen jedno okno, takže tam byla docela tma. Dlouho se rozhodovali, jakou cestou vůbec půjdou. Stáli v rozcestí asi pět minut, ale najednou se ozval křik. "Viktorie!" vykřikl Ralf a vydal se první chodbou. Tato chodba byla hrozně dlouhá a všichni běželi.
--------------------------------------------------
Viktorie se probudila. Spatřila nad sebou cizí tvář a proto vykřikla. Ležela na mramorové zemi a vedle ní byly tři schody, které vedly na vyvýšenou zem na které byl trůn. Viktorie měla roztrhlé džíny a skoro promáčený kabát. Ránu na koleni už měla zacelenou a snažila se vstát. Nevěděla ani kde zrovna je. Rozhlížela se po místnosti a žasla. Nikdy v takovém prostředí nebyla! Měla hrozný hlad a ani si neuvědomila, že omdlela na té louce. Nedokázala si vysvětlit ani to, jak se sem dostala. Podívala se za sebe a uviděla postavu nějakého muže s ošklivým obličejem. Koukal na ní. "Kdo jsi?" zeptala se ho Viky. "Ty nevíš, kdo jsem?" řekl ten muž śe strašným obličejem. Viktorie vůbec z něho neměla dobrý pocit. "Ne, nevím... Jak jsem se sem dostala?" řekla Viktorie a posadila se na židli. "Já jsem tě sem dostal." řekl temně ten muž. "Aha.. Promiňte, že se ptám, ale nedal by jste mi něco k jídlu? Mám ukrutánský hlad.." řekla Viktorie. "Ale ovšem! Z tohoto stolu si můžeš vzít vše, co budeš chtít..". Viktorie se půstila hladově do jídla. "Vy si nic nedáte?" zeptala se ho Viky, když zrovna kousala jablko. "Ne, já nic z toho nejím." přiznal se ten podivný muž. "Jakto, že nic toho nejíte? To nemáte hlad?" "Mám hlad už strašně dlouho - od té doby jsem nic nejedl. Nepotřebuji jídlo!" žačal se trochu rozčilovat ten muž. "Z čeho tedy žijete?" řekla Viktorie. "Já nežiji." řekl ten muž a odvrátil se od Viktorie a jedním skokem se dostal až k ní. Viktorie se zalekla a vsala ze židle. Utíkala do rohu, ale ten podivný muž byl hned u ní. Viky znovu vykřikla a tentokrát se opravdu bála. Ten muž jí vzal, i když se Viktorie bránila ze všech slil, odvlekl jí do věže a zamkl jí tam. Viky se dala do pláče. Co jsem to udělala? Nevěla jsem žádnou pitomou obálku otvírat, jinak by se nestalo nic z tohodle! Byla jsem vážně úplně blbá.. Co já bych za to dala, kdybych teď byla doma se svou babičkou, říkala jsem jí, co dneska bylo ve škole a u toho bych ukusovala tu babiččinu dobrotu.. myslela si Viky. Byla tam už skoro celou věčnost - tedy myslela si to, ale ve skotečnosti v té věži byla jen hodinu. Stále břečela a napadlo jí, že by z kapsy mohla vytáhnou ten amulet a pokusit se o to, aby se rozzářil. Zahřívala ho v ruce, ale nic. Vzteky ho hodila proti zdi a ozvala se strašná rána jako by spadl zvon. V tu chvíli se amulet rozzářil a Viktorie po něm sáhla. Byl horký, tak ho prostě musela pustit. Najednou už přestal zářit a Viky si ho konečně mohla vzít do ruky. Kámen v amuletu byl rozpůlený! Druhá půlka tam sice byla, ale už nebyl takoý jako býval. Najednou se ozvaly kroky na schodech a objevil se tam zase ten muž. "Co se to tady zase děje.?" řekl nasupeně. Viktorie neodpověděla.

Abby

Magický svět - XII. část

12. january 2012 at 17:26 | [Abby]

Magický svět - XII. část

Proto tam také vyrazili. Cesta byla velmi dlouhá, samé kopce, louky které neznaly koncí, malé lesy, kamenité krajiny.. Když došli k začátku západního lesu, tak jednorožce a skřítky napadly dvě příšery. Nejprve to vypadalo, jako že běží do západního lesa za svou tlupou, ale kdepak. Když se skřítci s jednorožcem ve vedení chtěli nenápadně dostat okolo lesa, ty zpropadené příšery je napadly a chtěli je zdřejmě zabít. Ale mozek těch příšer se rovnal ledatak ptačímu mozečku, tak si potom daly pokoj a jednorožec se skřítky utekl. Najednou, když jednorožec bojoval na život i na smrt s krvelačnou příšerou, stal se doslova zázrak. Z lesa najednou vyběhl kůň, ne jen tak ledajaký kůň! Byl doslova přenádherný. N ajeho hřbetě seděl důstojně nějaký muž, který vypadal velmi urozeně a zároveň všichni vycítili intuicí, že má dobré srdce. Slezl z koně a vrhl se mečem na příšery. Ty neměli ani tu nejmenší šanci. Jednorožec se zdál, že je hodně vyčerpaný. "Děkujeme.." řekl tiše. "Jsem tu proto, abych tuhle zemi zachránil, proto je to samozdřejmost" pravil ten muž. "To není možné.." řekl jednorožec, když se podíval na muže. "Vrátil se! Ano!" zvolal jednorožec a rychle se postavil, aby se mu mohl alespoň poklonit. "Počkat - kdo se vrátil?" nechápali skřítci. "Vy si nevzpomínáte na bývalého vládce této země?" řekl udiveně jednorožec. "Vždyť se říká, že vás přepadl sám Vládce příšer! ...a zahubil vás, Vaše Veličenstvo!" vyhrkl. "Ano, z části je to pravda a z části také ne. Přepadl mě s několika příšerami, ale nezahubil mě. Jen mě zaklel - proto jsem se tak dlouho neukázal. Chtěl mě zabít jen proto, protože chtěl bájný rudý amulet, který má obrovskou moc - jak jistě víte. Nicméně, jsem zpět." řekl vznešeným milým hlasem sám Velký Král. "Ale přijel jsem také zachránit to děvče. Je to moje vina, že se dostala sem. V poslední chvíli jsem musel přenést amulet do světa lidí.. Kdybych to neudělal, asi bych tady už nebyl." řekl zklamaně Král. "To je v pořádku, Vaše Veličenstvo. Ale musíme si pospíšit - jdeme směrem ke Stromu naděje. Chceme se zmocnit bájného lektvaru, pokud tam ovšem je.." řekl jednorožec. Druhá skupiny v čele s Ralfem, kteří se chystali na hrad zachránit Viktorii, měli celkem klidnou cestu. Ale bohužel delší než jí měli ti druzí. Jim to ani tolik nevadilo, protože jejich jediným cílem bylo, aby Viky dostali ze spárů krutého Vládce. Šli poměrně stejným směrem a mířili do hradu. Nikdo nikdy tam nevstoupil. Když míjeli severní les, měli takový zvláštní pocit. Asi to bylo tím, že dříve nebo později poprvé spatří krutou tvář Vládce.

(další díl bude v sobotu 14.1.)

Abby

Magický svět - XI. část

6. january 2012 at 20:39 | [Abby]

Magický svět - XI. část

V tom okamžiku, kdy Vládce příšer zrodil nové zlo, se všichni obyvatelé, kteří bydleli mimo vesnice, začali stěhovat do okolních vesnic. Skřítkové ze západního lesa, kde Viktorie poznala Ralfa a menší národ skřítků, se nechtěli vzdát svého domku, zůstali v něm a modlili se, aby se jim a Viktorii nic nestalo. Strachovali se o ní a doufali, že se naplní proroctví a že je někdo zachrání. Celé nebe bylo černé a začalo se ozývat od země dunění. Příšery běželi do lesa. Co příšery, celý národ! Dříve se v západním lese vyskytovaly jen zřídka, ale naopak v severním se to němi doslova hemžilo. Zatím co obyvatelé zabezpečili své vesnice, tak Vládce usedl na svého černého ohře a vydal se lesem a moc dobře věděl, co chce. Chtěl Viktorii. Chce pověstný rudý amulet, kterým se dokáže vniknout do světa lidí a do magického světa. Vládce měl plán: díky rudému amuletu vnikne do světa lidí a zahubí ho. Nikdo nečekal, že bude tak zlý. Projel louky, postraní lesíky, přes pláně a čekala ho dlouhá cesta. Chtěl jediné: Viktorii, aby mu vydala amulet. Viky stále ležela v trávě a nebyla při vědomí. Vládce přijel na louku, kde byla Viktorie. Poprvé si jí ani za mák nevšiml, ale poté když chtěl jet dál, si všiml, že dívka ležící v trávě, je právě ta, kterou hledá! Naložil jí na koně a odklusali do hradu. Jeho hrad nevypadal zas tak hrozně. Měl mnoho sálů a byl především tmavý. V největším z nich, byl obrovský stůl plný jídla všeho druhu. Od pečených krocanů až po honosné víno. Když se popošlo o čtyři metry od stolu, byl tam jeho trůn. Byl tmavý, přesněji černý a neuvěřitelně honosný a důstojný. Položil Viktorii do jednoho ze sálů na zem a polil jí vodou, aby se vzbudila. Mezitím jeden ze skřítků na louce, který celou scénu sledoval, vyhledal jednorožce mezejména. Řekl mu, co se stalo a svolal celý národ skřítků. Chtěli zachránit Viktorii před jistou smrtí a smrtí i jejích blízkých. Rozdělili se. Polovina skřítků a jednorožec šli ke Stromu naděje a druhá půlka skřítků šla do hradu - mezi nimi byl i Ralf. Jednorožec věděl, co chce vládce udělat. Bylo mu to od začátku jasné, poté co potkal Viky, která mu řekla o amuletu. Ve Stromu naděje se podle pověstí skrývá lahvička kouzelného lektvaru, který dokáže jednou kapkou zabít zlé a hodné oživit, nebo uzdravit.

(další díl bude příští čtvrtek)

Magický svět - X. část

13. december 2011 at 15:33 | Abby^^

Magický svět - X. část

V severním lese nebyla žádná zvířata, ale zato mnoho příšer. Dokonce víc, než než v západním lese. Kdysy tam, zvířata bývala, ale od té doby, co sem ty příšery přitáhly, všechna zvířata utekla do hor a vesnic. Od té doby, se tam všichni obyvatelé této země neodvážili vstoupit. Ale teď k tomu, co se tam právě stalo. Všechny příšery najednou utekly ze serního lesa do západního. Viktorie mezitím ležela skoro u jedné téměr neobydlené vesnice. V serevním lese, odkud příšery utekly, se stalo něco zlého. Skoro u Stromu naděje, tedy na kraji lesa se právě zrodilo nové, krutější a ošlivější zlo. Zdřejmě se ho podařilo vytvořit Vládci příšer. Celé nebe zčernalo a ochladilo se. Všichni obyvatelé země věděli, co se děje. Naplnilo se proroctví. Proroctví toho, že si Vládce příšer vybere svou oběť. V proroctví stálo, že když jednou nebe zčerná a příšery se přesunou do jiného lesa, tak si Vládce všech příšer vybere svou obět. Ale dále v proroctví bylo to, že někdo odvážný zemi magickou zachrání a sám usedne na trůn. Viktorie stále ležela v trávě.


(další díly vždy budou každý čtvrtek)

Magický svět - IX. část

9. december 2011 at 18:32 | Abby^^

Magický svět - IX. část

Pořád se ozývala ta stejná věta. Chtěla zavolat na toho jednorožce, ale jakoby ani neměla hlas! Mluvila, ale nic nebyla slyšet. Co jiného jí zbývalo, než se vypravit do toho lesa? Nic. Tak se vypravila do toho černého ošklivého lesa, kde jí hrozí smrtelné nebezpečí. Prošla louky, krajiny, pláně a stále ze sebe nemohla vydat ani hlásku. Její slova byla teď jen v její mysli.. Její hlad se mezi tím ještě zesílil a cítila se jako nikdy. Bolela jí hlava a obraz co viděla, jako když šla se najednou zesvětlil a trochu rozmazal a potom zase ztmavnul. Viktorie začala hladem omdlévat, zkácela se do trávy, nedaleko úzké písečné cesty. Omdlela. Mezi tím, co ležela v trávě v neznámé krajině se údálo pár věcí. Jednorožec si teprve až teď všimnul, že Viky zmizela, tak jí začal hledat. Ale to ještě nevěděl, jaký krutý osud Viktorii čeká. Prohledal čelou louku, kde byla naposledy a rozhodl se, že se vydá směrem do lesa. Několikrát na ní zavolal, ale nikdo ani z dálky neodpověděl. Ještě mezi tím, co jednorožec meze jména hledal Viky, tak se v lese - v lese hlubokém, v lese severním - událo dost podivných věcí..

DNES MAPKA:
(aby jste taky měli přehled)

Magický svět - VIII. část

7. december 2011 at 18:02 | Abby^^

Magický svět - VIII. část

Viktorii ale přecijenom nejvíc vrtalo lavou - proč zrovna ona? Proč by nemohl být přenesen do toho světa někdo jiný? Docela se jí tam v tom "světě" líbilo.. To si přeci musela přiznat. A potom ještě ten amulet. To on jí přenesl nebo něco jiného? Vytáhla ho z kapsi od svých roztržených kalhot. Na koleni už měla strup - zčásti. Zadívala se na ten amulet. Byl pořád stejný, od té doby, co se rozzářil, byl pořád tmavý a nezajímavý. Chvilku si s ním pohrávala v ruce a zkusila ho i zahřát. Věřila, že když se rozzáří, přenese jí možná zpátky domů. Viktorie ho pořád matlala v ruce, ale nic. "No, nic. Tak zkusím něco třeba zítra.." mumlala si pro sebe Viky. "Ale musí přece být možnost, jak ho rozzářit.." stále si mluvila pro sebe. Chtěla domů. Vážně jí připadalo, že je tady celou věčnost. Stýskalo se jí do domově, po mamce, babičce a měla ukrutný hlad. Chtěla něco jíst, ale v tom si vzpomněla na ten babiččiný koláč a hned se jí začala sbíhat sliny.
Ten jednorožec byl někde na konci té louky a pásl se. Viktorii připadalo, že už se pase celou věčnost. Vždyť je to jednorožec, co od něj jiného může čekat, ne? Náhle se zase někdo ozval. "Chtěla by jsi jíst? Máš hlad? Pojď za mnou.. U mě je fůra jídla a můžeš se najíst do sytosti. Nechej, tady jednorožce a pojď zpátky do lesa. Čekám tam na tebe..." hrobovým hlasem jí znělo v hlavě. Viktorie si pomačkávala spánky, aby to už konečně přestalo. Nic nepomohlo, hlas se ozýval pořád. Viky si lehla do trávy a snažila se usnout aby ten hlas zaspala. "Pojď do lesa.. Čekám, mysli na to jídlo, stačí jen když přijdeš!" ozývalo se furt a furt a furt. Viktorie se toho chtěla zbavit - zkusila snad všechno. Oplachovala si obličej studenou vodou v nedalekém potůčku, snažila se usnout, třásla hlavou, zacpávala si uši.... Nic nepomohlo. Jakoby ten hlas měla v hlavě.

Magický svět - VII. část

29. november 2011 at 14:17 | Abby^^

Magický svět - VII. část

Záblesk jasného světla. Uslyšela v tom hluku netvorů dusot koně... ale kůň to nebyl. Všechno se seběhlo strašně rychle! Viktorie radši zavřela oči. Ucítila, že na něčem sedí. Otevřela oči a ocitla se na hřbetě krásného bílého jednorožce. Ty příšery utíkaly za ním. Viktorie se držela ze všech sil. Cítila vítr ve vlasech a byla v úžasu! Jednorožec běžel přes celý ten nekonečný les hodně dlouho a netvory už setřásl. Jednorožec s Viktorií na hřbetě běžel přes louky, pláně a hory až se dostal na travnatou louku plnou květin a stromů. Zastavil se a Viktorie z něho slezla. Lehla si do trávy a kochala se krásným jasným nebem a krajinou. Všechno kolem ní bylo nádherné! Krásná měkká tráva, zelené stromy, hory na obzoru.. Viky v té trávě nakonec usnula. Spala a spalo se jí moc dobře. Probudila se odpoledne a ten nádherný bílý jednorožec se zrovna pásl. Viktorie se zvedla a šla za ním. Pohladila ho po hřbetě a tiše řekla "Děkuji ti, kdybys nepřijel, tak nevím co by se se mnou stalo.." Jednorožec se vzpřímil a zadíval se na Viktorii. Náhle promluvil. "Je to má práce a nemáš za co" prohlásil jednorožec. Viky byla překvapená, že také umí mluvit. "Jakto, že umíš mluvit?" zeptala se. "Jsi v magickém světě! Tady skoro všichni umí mluvit" zasmál se jednorožec. "Proč mě ty nestvůry pronásledovaly?" zeptala se Viktorie. "Chtějí něco, co ty máš." odpověděl. "Myslíš, že to je.. ehm.. tohle?" prohlásila nejistě Viky a vytáhla z kapsi od kalhot rudý amulet. "Kde jsi to vzala?" řekl překvapeně jednorožec. "Bylo to v dopise, který jsem našla na parapetu ve škole a když jsem ho vzala do ruky, zčervenal a najednou jsem se ocitla tady" řekla zkráceně Viktorie, protože se jí nechtělo vyprávět celý příběh od začátku. "Tak to určitě bude práce vládce těch příšer. Nikdo nezná jeho jméno." prohlásil jednorožec. "Aha, a jak se vlastně jmenuješ ty?". "Já jméno nemám" řekl jednorožec. Viktorie se docela divila, že nemá jméno. Takový krásný jednorožec! Sedla si pod strom a přemýšlela o všem možném.

Magický svět - VI. část

25. november 2011 at 18:23 | Abby^^

Magický svět - VI. část

Tyto dny zatím spokojeně bydlela v tom malém domku u skřítků. Někdy se dívala z okna nebo i ze dveří. Jednou však za domkem zaslechla kroky. "Ralfe, jsi to ty?" řekla Viktorie a poprvé opustila dům. "Ralfe?" zavolala ještě jednou. Mezitím obešla skoro celý dům, ale nikdo tam nebyl. Kroky byly stále slyšet. Ještě jednou obešla celý dům, ale nic. Jako by by byl ten někdo neviditelný. Rozhodla se, že se vrátí zpátky do domku. "Ale ne!" vykřikla Viktorie. Zabouchla si totiž dveře. Jak se teď dostanu zpátky? ptala se Viktorie v duchu sama sebe. Sedla si před domek a čekala. A čekala a čekala. Uběhlo pár hodin a byla tma jako v pytli. Viky si asi neuvědomila, že právě usnula. Spala docela krátce. Otevřela oči a něco slyšela. Tentokrát to kroky nebyly.. Za stromem se mihlo něco velkého a černého. Viktorie se přitoskla co nevíc k domu a doufala, že si jí TO nevšimne. Marně. Z dálky se to na Viktorii podívalo a Viky pochopila, že je to nějaká nestvůra. Ta nestvůra měla asi kolem metru a půl, měla velká křídla jako netopýr, ale jak bylo vidět - moc je nepoužívala. Tělo měla skoro jako člověk, ale nohy měla opravdu děsivé - byly černé, chlupaté a místo prstů na nahou měla spíš kuří velké nohy s drápy. Ruce měla podobné. Oči jí světlezeleně svítily a z pusy jí koukaly dva velké tesáky. Vlkodlak to určitě nebyl. Pomalu se k ní ta nestvůra blížila a Viktorie ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku. Ta nestvůra byla vážně nechutná a z pusy jí kapaly sliny. Byla už moc blízko, tak se Viktorie dala na útěk, ale nestvůra utíkala za ní! Utíkala hrozně rychle a Viky už nemohla. Utíkala ještě jako o život. Najednou se za stromem vynořila další stejná nestvůra a zablokovala Viktorii cestu. Viky se rozhodla, že poběží směrem na východ. Běžela co jí nohy stačily. Obě nestvůry se jí pořád snažily chytit. Byla hrozná tma a Viktorie už neviděla ani na krok. Najednou hrozně zakopla a rozrhla si džíny. Z kolene jí začala téct krev a snažila se rychle zvednout, ale cestu jí zkřížila ještě jedna nestvůra. Všechny tři nestvůry se na ní chtěly vrhnout. Viktorie stále ležela na studené zemi a nohavice se jí zasekla o větev. Nemohla se ani pohnout a rána jí stále krvácela. V tom si té rány všimly nestvůry a chtěly Viktorii konečně zahubit! Viktorie začala křičet ze všech sil a najednou se stalo něco neuvěřitelného.

Magický svět - V. část

21. november 2011 at 18:05 | Abby^^

Magický svět - V. část

"Tady máte čaj" prohlásil jeden spíš nabručený skřítek. "Jo, děkuju.." řekla nejistě Viktorie. "Promiňte, že jsem se Vám ještě nepředstavil - jmenuji se Ralf" prohlásil. "Ráda vám poznávám! Já se jmenuji Viktorie Tareysová" řekla. "Nicméně, musíte se někde ukrýt - vážně tu není pro vás bezpečno, ještě když jste člověk! Hemží se to tady upíry, vlkodlaky a já nevím čím ještě a měla jste velké štěstí, že jste vůbec přežila!" řekl Ralf. Viky byla překvapená. "A proč tady máte fialové nebe?" tahle otázka Viky trápila už dost dlouho. "To je dlouhá historie.. Od té doby, co přišli z jihu tyhle obludy. Dříve jsme tady měli jen skřítky, jednorožce, lesní zvířata, víly, lesní žíňky a tak dále. Už dlouho jsme měli s jihem spory. Oni tvrdili, že naše země je jejich. Tyto spory už trvali dost dlouho a vyvrcholilo to tím, že jsme se o zemi hádali. A oni sem přitáhli a od té doby je je to tady takové. Tohle z naší země zbylo.." řekl dojatě a zároveň naštvaně Ralf. "To je mi líto.. Ale musí přece existovat možnost, aby vše bylo jako dříve!" promluvila Viky. "Proto jste tady, slečno Viktorie!" řekl jeden ze skřítků. Viktorie byla najednou úplně jako z kamene. Říkala si v duchu "Cože? Já bych měla všechno vrátit do pořádku?" a stále to nedokázala zpracovat. Hlavně nevěděla, jak se má z tohoto "světa" dostat pryč! Chtěla zpátky domů za svou babičkou a konečně si pochutnat na tom koláči! V noci, když už všichni skřítkové spali se Viky dívala na měsíc. Jak bylo stále černofialové nebe, zdálo se jako by byl měsíc doslova fialový. Přeletěl přes měsíc netopýr. Celou noc ztrávila Viktorie díváním se na měsíc a přemýšlením, co bude dál. Musela přece s tímhle světem něco udělat. Chtěla, aby se všechno vrátilo do pořádku! Aby v tomto magickém světě vládl zase mír a klid. Ale jak - to vrtalo Viktorii hlavou i dalších pár dnů..

Magický svět - IV. část

18. november 2011 at 13:12 | Abby^^

Magický svět - IV. část

Stála tam na místě nehybně už asi 5 minut a najednou jí někdo zatahal za nohavici od kalhot. Viktorie se rychle otočila a vykřikla. Za ní totiž celou dobu stál asi dvaceticentimetrový skřítek! "Kdo jsi?" zeptala se Viktorie. "No, ehm.. hm.. jsem skřítek. Doufám, že jsem Vás příliš nevyděsil." promluvil skřítek. "A kde se tu berete?" dodal skřítek. "No, já vlastně ani nevím. Začalo to dopisem: ani jsem ho nestihla přečíst, ale z obálky potom vypadl tenhle amulet a pak zčervenal a..." "Počkejte, jaký dopis?" přerušil Viktorii skřítek. "Našla jsem ho na parapetu ve škole" odpověděla. "Pojďte za mnou - tady není bezpečno" odpověděl skřítek a vydal se úplně jiným směrem než předtím šla Viktorie. Viky ho následovala. Šli ještě hlouběji do lesa a už nebylo vidět ani na krok. Neustále se ozývaly skřeky a jiné podivné zvuky. Dokonce i vytí - zdřejmě vlka. Šli takhle asi půlhodiny a pak skřítek změnil směr - šli na západ. Celou dobu se skřítek koukal na hodně špinavý a zastaralý kompas. Najednou ale začalo být podivné ticho.. "Rychle, pospěš si.." zašeptal skřítek. Běželi poměrně potichu a nakonec se dostali do takového malého roztomilého domečku. Viktorie se musela trochu skrčit, aby se tam vůbec vešla. A co nevidí! Byli tam ještě asi čtyři další skřítci! Bylo to tam moc útulné a bylo tam teplo narozdíl od zimy tam venku. "Tak jo, chtěla by jste čaj?" zeptal se jeden ze skřítků. "Ano, děkuji". "Tak nám to povyprávěj. Kde se vzal ten dopis?" zeptal se skřítek, který jí dovedl až sem. "Šla jsem normálně do školy, ale tam nikdo nebyl. Ale škola byla otevřená a všechny místnosti byly osvětlené. Přišlo mi to divné. Pak mi začala být zima, tak jsem chtěla zavřít to okno v naší třídě, ale v tom do třídy vlétlo pár sněhových vloček a potom jsem si všimla dopisu. Chtěla jsem ho otevřít, ale nešlo to. V tom na mě začal někdo mluvit takovým hlubokým hlasem. Ale ve třídě nikdo nebyl. Nejdřív jsem si myslela, že mám asi halucinace. Ten hlas mi pořád říkal ať tu obálku otevřu..." "Počkej, jaký hlas?" zeptal se vyděšeně skřítek. "To právě nevím." Viktorie pokračovala ve vyprávění, co se ten den stalo. Řekla skřítkům i o tom amuletu. Všichni skřítci jí berlivě poslouchali a vipadali dost vyděšeně a překvapeně. Viky jim řekla i to, co stihla přečíst v tom dopisu. "My lidé si prostě nic takového nemůžeme vysvětlit.." zakončila vyprávění Viktorie. "Počkat. Co jsi to řekla?" "No, my lidé si nic takového nemůžeme vysvětlit.. Proč se ptáte?" řekla překvapeně. "To znamená, že jste.. člověk" řekl pomalu skřítek. "Ano, co jiného by jsem asi měla být?!" řekla. "Tak to pro vás tady v žádném případě není vůbec bezpečno!" vykřikl skřítek.


Magický svět - III. část

16. november 2011 at 15:34 | Abby^^

Magický svět - III. část

Když vyšla nahoru po schodech a odemkla si, tak zjistila, že není něco v pořádku. Ten dopis, co se před chvilkou venku spálil je na jejím stole! Jako kdyby nikdy nehořel.. Viktorie si to nemohla vysvětlit. "Mami?" zavolala Viktorie. Nikdo se ale neozval. Vždyť ve tři hodiny odpoledne bývá přece mamka už dávno doma! Nemá žádné sourozence ani tátu, žije jen s mamkou. Viktorie se o mamku docela začala bát.. Najednou uslyšela, že je někdo v kuchyni. Rozběhla se do kuchyně a k jejímu překvapení stála v kuchyni vrásčitá dáma se zástěrou. "Babi?" řekla. "Ó, drahoušku! Kde jsi byla tak dlouho, upekla jsem borůvkový koláč!" řekla starostlivě babička Patty. "To je od tebe hezké, babi, že ses zastavila.. ale kde je mamka?" odpověděla. "Tvoje mamka si dnes vzala směnu navíc a vrátí se až v noci a poprosila mě, ať se o tebe postarám. No, není to skvělé?!" řekla babička. Vypadalo to, že má radost z toho, že zase po měsíci vidí svou vnučku. Viktorie byla znepokojená. Musela zjistit, co se děje s tím dopisem.. A proto se vymluvila, že musí dělat úkoly i když žádné neměla. Zavřela se do svého velkého pokoje a vzala dopis do ruky. Najednou se hrobovým hlasem ozvalo: "... nestihla jsi přečíst dopis, že ano? Nevadí, docílil jsem toho, že se znovu objevil. Teď ho otevři, honem!" Viktorie se hrozně lekla a trhla z dopisem tak silně, že roztrhla i obsah dopisu. Vypadl z obálky amulet s velkým rudým diamantem. Spadl na zem a Viktorie se pro něj sehla, ale v tom okamžiku, kdy se dotkla rudého diamantu, náhle úplně zčervenal a Viktorie se ocitla úplně někde jinde! Byla vyděšená k smrti! Právě byla uprostřed tmavého hlubokého lesa, kde byly stromy opadané, zbyly z nich jen tmavé suché stromy. Skoro všechny větve stromů byly na zemi polámané. Viktorie se rozhlídla kolem. Byla jí hrozná zima. Ani slunce nevykouklo, nebe bylo plné černých mraků a nebe bylo tmavě fialové! Byla poměrně tma a vypadalo to tam vážně děsivě. Viktorie si řekla, že se tady trochu porozhlédne. Šla a popadané suché větve jí pod nohama praskaly. Na chvíli se zastavila. Měla pocit, že jí někdo nebo něco pozoruje. Otočila se, ale tam nikdo nebyl. Šla dál, tentokrát jiným směrem. Všímala si všeho okolo sebe, ale nic hezkého to nebylo, jen samé ošklivé stromy, popadané větve a pár vysokých opadaných keřů. Najednou o něco zakopla - byla to poměrně velká větev. Vstala a oprášila si kalhoty a kabát. Amulet pořád držela v ruce. Zastavila se, ten les se zdál prostě nekonečný! Ani nemělo cenu jít dál. Všude jen samé suché stromy - nic zajímavého. Ale bylo jí podivné, proč tady mají tmavě fialové nebe! Chvilku byla zamyšlená, ale najednou slyšela za sebou kroky.. Ani nedutala a tlouklo jí srdce jako o život. Neodvážila se otočit, ale věděla, že právě někdo nebo něco za ní stojí..

Magický svět - II. část

14. november 2011 at 16:03 | Abby^^

Magický svět - II. část

Viktorie sáhla po tom dopisu. Chtěla ho otevřít, ale nešlo to. Řekla si, že to zkusí nůžkami nebo kapesním nožíkem. Nic nešlo. Jakoby byl ten podivný dopis nezničitelný. Nůžky jako by byly úplně tupé a nožík jako nenabroušený. Najednou se za ní ozvalo "No tak, otevři ten dopis. Je to důležité!". Viktorie byla zmatená a neodvážila se otočit. Opravdu se hrozně začala bát. Řekla si v duchu "Dobře, otevřu ho, ale nejde to!". Když v tom za sebou uslyšela kroky. Už ani strachem nedýchala, byl slyšet jen tlukot srdce. Když najednou na ní někdo zavolal "Viky! Co tady děláš, neměla jsi snad být s námi na tom výletě?" Viktorie se otočila a dopis schovávala za zády. "Co to máš?" řekla její kamarádka Petra. "Ehm.., nic!" "Jenom sešit - víš, učila jsem se!" vyhrkla ze sebe Viktorie. Teď teprve Viktorii došlo, že vlastně zaspala, proto nestihla školní autobus, který měl odvézt všechny žáky. Zazvonilo. Viktorie rychle vzala batoh, za zády ten podivný dopis a páděla domů. "Otevři ten dopis.." pořád se za ní ozývalo. Utíkala čím dál rychleji, aby ten hlas setřásla. Už byla skoro doma, když v tom začal opravdu hrozně foukat vítr. Foukal ze všech stran na ní, ale ona to nevzdávala a dostala se ke dveřím paneláku. Rychle odemkla, ale dveře se zavřely. "Otevři ten dopis.." ozývalo se čím dál hlasitěji. Viktorie to už nemohla vydržet a obálku roztrhla. Dopis vypadl na zem. Vítr utichl. Viky si sedla na lavičku a vzala si na klín obálku s dopisem. Začala si potichu číst. V dopise stálo: "Viktorie, musíš se rychle vypravit...." najednou začal dopis hořet a Viktorie ani nestihla dočíst větu! Na zemi už byl jenom škvarek z toho dopisu - černý a ještě se z něho kouřilo. Vzala batoh a rychle utíkala domů do paneláku. Doma jí však čekalo nemilé překvapení..

(DALŠÍ DÍL: 16.11.2011)

Magický svět - I. část

12. november 2011 at 16:19 | Abby^^

Magický svět - I. část

Patnáctiletá Viktorie až do teď vedla úplně normální a poklidný život. S ničím neměla problémy a kamarádila se s každým. Ale poslední dobou to už nebylo, co to bývalo. Začala se chovat divně. Najednou z ní její kamarádi vycítili, že s ní není něco v pořádku..
Byl úplně normální den a Viktorie šla do školy. Cítila se špatně, bolela jí hlava a chtělo se jí spát. Nejradši by zůstala doma celý den, ale řekla si "Co se dá dělat" a vyrazila do školy. Šla úzkými tmavými uličkami a protože je v zimě ráno tma, tak skoro neviděla na krok. Ulice ani moc nebyly osvětlené, jen v každé ulici byla jedna slabá tampa. Když Viktorie došla do školy, venku začalo sněžit. "Á, první sníh!" řekla si a vešla do třídy. A k jejímu překvapení tam nikdo nebyl. Bylo jí to divné, tak chtěla najít třídní. Chodby byly rozlehlé a nikde ani živáčka. Šla do třídního kabinetu, kde obvykle bývá učitelka, ale bylo zamčeno. Tak se rozběhla k ředitelně. Tam kupodivu bylo otevřeno. "Haló?" zavolala Viktorie "Je tady někdo?". Ale nic se neozvalo. Viktorie se začala docela bát. V hlavě jí projelo tisíc otázek, ale pořád přemýšlela, co se děje. V tom se hlasitě rozesmála, protože si vzpomněla, že celá škola je na výletě. Ale bylo jí divné, proč je tedy škola otevřená a všechno tady svítí.. Řekla si, že tady počká než všichni přijedou. Uběhly dvě hodiny a Viktorie se mezi tím začetla do své oblíbené knížky. Začala jí být zima. Všimla si, že je otevřené okno. Šla ho zavřít, ale když ho zavírala, vlétlo do třídy asi deset sněhových vloček. V tom si všimla, že zvenčí na parapetu je dopis s rudou pečetí..



 
 

Advertisement
...........|||